"Naštěstí" na mě vybaflo "jenom" tohle.
Dobře. Tohle je pravá podoba anorexie, tohle je to, čemu se každej snaží vyvarovat, tohle je důvod, proč lidi jí. Ne fotka nějaké vyhublé holčinky ve velikým svetru a nadkolenkách v černobílým filtru a přes to nápis I wanna be light as a breath nebo podobná kokotina.
Jenže ta móda mezer mezi stehny a velikosti 000 je tak hrozně nedosažitelnej ideál krásy, ke kterýmu se spousta mladých holek upne a tohle vidí jako něco krásnýho.
Nebudu vůbec začínat o pro ana blozích a podobně, to už je prostě mozková degenerace.
Porucha příjmu potravy není životní styl, není to dieta, není to něco, co by se mělo romantizovat, není to hezký.
Je to démon, kterej vám sedí na rameni, zakazuje vám jíst, ukazuje na vašem těle na chyby, který má pod tričkem miliarda dalších lidí, zacpává vám pusu, abyste nemohli říct, že máte hlad, je vám slabo, špatně... Dovolí se vám jen usmát a říct: "Už jsem jedla, děkuju, nechci. Nemám chuť na sladký."
Ačkoliv jsem nikdy nebyla vyhublá a neměla jsem mezeru mezi nohama, mám velký boky, zadek a prsa, začínala jsem na 98 kilech. Celej život mi každej říkal, jak jsem ošklivá, jak si za svoje problémy můžu sama a když zhubnu, tak mě bude mít každej radši. Což se pak doopravdy stalo. Začali mě mít rádi i ti, co mě dřív šikanovali a já si řekla, jak super to je a že čím hubenější budu, tím radši mě lidi budou mít.
Porucha příjmu potravy je psychická porucha s největším procentem úmrtnosti, což je 20%. Pětina lidí tomuhle démonovi podlehne.
Anorexie není krásná. Je to vrah.
Žádné komentáře:
Okomentovat