Den čtvrtý - o lidech, kteří mě inspirují

Já vím, jsem rebel a ohýbám si témata výzvy podle sebe. Psát o jednom člověku mi přijde poněkud nezáživný.

Den třetí - Tři zvířata, která nemám ráda

Můžu říct děti? Důchodce v Kauflandu? Dobře, to bych potom eliminovala skoro všechny lidi. Vybrat jen tři exempláře toho, co nenávidím, bylo hodně těžký.

Den druhý - věc, co mi někdo řekl a já na ni nezapomněla

Dobře, musím se k něčemu přiznat. Když mi něco řeknete, pravděpodobnost, že si to budu pamatovat je zhruba stejně velká jako to, že obživnou dinosauři nebo že Lars Ulrich bude někdy dobrej bubeník (pardon, inside joke). Mám ale pár vět, který mi rezonujou v hlavě a nezapomenu na ně.

Den první: Deset věcí, co mě udělá opravdu šťastnou.

Ano, ano, tak nakonec jsem neodolala a v rámci svého pokusu o to naučit se psát na počítači víc než pěti prsty jsem nakonec usoudila, že tohle bude dobrý způsob, jak pocvičit jednak psaní a taky konečně kopnout do prdele svoji prokrasitnaci v psaní.

Na výzvu mě navodila moje malá Nowa, která má výzvu od Niany.

Tak a bez keců se do toho rovnou pustím. Jen vám dám prostor dole v komentářích k sazkám na to, jak dlouho mi tohle vydrží.

Vždycky jsem za tebou chodila, jen když jsem něco potřebovala?

Nadechni se.

Nadechni se, sakra.

Co se to s tebou kurva děje?

Je to jen chemie.

Mám se fajn, je mi skvěle.
Jsem zdravý duch ve zfetovaným těle. 
Jsem ranní ptáče, co zobe už od rána
Ibalgin, aspyrin, zyrtec a guarana. 
To je to pravý pro můj zobáček.
Tím dostávám svůj mozek do otáček.
Když jsem pod vlivem, můžu jít ven k lidem.
I v tomhle prostředí škodlivém a to s klidem.

You want a battle? Here's a war.

We will not take this anymore
These words will never be ignored
You want a battle
Here's a war!

Už mě tohle nebaví.

To, jak nade mnou každej mává rukou.
Jak si každej ukazuje.

Jojo, to víš, ona je trochu jiná.