Den třicátý - slovo nakonec

A je to tady, poslední den, všechny články byly na čas a já... já to fakt zvládla. Páni. Jsem na sebe doopravdy pyšná. Jen ten poslední článek věnuju spíš tomu, co chci říct na závěr.

Den dvacátý devátý - jaký je můj cíl na dalších třicet dní?

Hah, já neplánuju. Většinou tak jako čekám, až se všechno začne hroutit a pak se rozbrečím, dám si přes hubu, poberu koule a dám to nějak dohromady. A pak se to celý opakuje znovu.

Den dvacátý osmý - pět věcí, které mě rozesmějí

Když se směju, zní to hrozně, ale stejně mi to nezabraňuje tomu se smát nahlas jako kobyla.

Den dvacátý sedmý - napiš o tom, co ti nejde

No tak, vždyť by se vám to pozpátku číst nechtělo.

Den dvacátý šestý - část života, kterou bych změnila

Kdybych měla vypočítat, kde všude můj život doposud stál za hovno, tak tu budem hodně dlouho. Jakože hodně, hodně, hodně dlouho.

Den dvacátý pátý - jedenáctý obrázek na slovo "anorexia"

Upřímně jsem se bála, že na mě vybafne nějaká skinny tumblr bitch.

Den dvacátý čtvrtý - co jsem se učila až moc složitě

Víte, já jsem blonďatá. Takže až moc složitě učím i citlivost ISO na foťáku.