Může si za to sama

Dnešní společnosti se mimo jiné říká rape culture. Že prý normalizujeme znásilnění a ženská si za to může sama tím, jak se oblíká, chová, že pije, když jsou kolem ní chlapi, dává smíšené signály, dost se nebrání, mstí se svým bývalým roznášením drbů, chce politovat. Ráda bych k tomu řekla svoje.

Sirénin zpěv

Několikrát mi řekli, že jsem sexy. Hezká holka, kus ženské, krásná samička, kunda,... Byli bychom tu dlouho, kdybych měla vyjmenovat všechno.

Na Twitter mi píšou muži a nabízí mi sex. A já si pořád říkám - proč? Co na mně vidí? Čím je všechny tak přitahuji?

Každej les jednou končí.

Jsem ztracenej, povídá.

Nevím, kam jdu, jestli vůbec jdu.

Pořád si říkám, co dělám špatně, čím jsem si tohle zasloužil?

Jíst jako vrabeček #2 - Závislost

Každej máme svoje malý závislosti, říkala. Doteď jsem přesvědčená o tom, že tím neomlouvala jen sebe, ale i mě a spoustu jinejch lidí, na kterých jí kdy záleželo. Ale má pravdu.

Každej jsme na něčem závislej. Na kafi, cigaretách, alkoholu, cukru.

A já byla závislá na hubnutí.

Jíst jako vrabeček

V patnácti jsem při 162 cm vážila 98 kilo. O rok později jsem jela na tábor. A tam se všechno pokazilo.

Den třicátý - slovo nakonec

A je to tady, poslední den, všechny články byly na čas a já... já to fakt zvládla. Páni. Jsem na sebe doopravdy pyšná. Jen ten poslední článek věnuju spíš tomu, co chci říct na závěr.

Den dvacátý devátý - jaký je můj cíl na dalších třicet dní?

Hah, já neplánuju. Většinou tak jako čekám, až se všechno začne hroutit a pak se rozbrečím, dám si přes hubu, poberu koule a dám to nějak dohromady. A pak se to celý opakuje znovu.