neděle 21. srpna 2016

Coming Home?

 "Nechce se ti domů, že?"
"Já nejedu domů."
Spíš naopak...



"Kdy se konečně vrátíš, dcéro?"
"Asi v pondělí."
"A jak dlouho se zdržíš?"
"Tak dvě hodiny."
"Já myslela, že si aspoň popovídáme!"
Mami, my si nemáme co říct už tři roky.


"No, sháněj novýho páníčka pro psa. Já se kvůli němu nebudu pořád vracet domů, když můžu spát u něj doma."
V tom případě mě tady nic nedrží.


"Zase mi odjedeš..."
"Slíbila jsem to."
"Vždyť já vím. Nebuď smutná, máme na sebe celej život."
Pokud vydržíš čekat, až budu bakalář.


"Ty máš mou mamku fakt ráda, že?"
"Tvoje mamka mi dává jahodovou dřeň, moje mi dává existenční krize."
Rodinu si člověk prostě nevybírá.


"Děkuju, že mě neodsuzuješ za to, že se k němu budu stěhovat tak brzo."
"Proč bych tě měla odsuzovat? Jsem ráda, že jsi konečně šťasná, po tom všem si to zasloužíš."
Asi máš pravdu.


"No a kde ty teď vlastně bydlíš?"
"Nevím."

Žádné komentáře:

Okomentovat