Mama, I'm Coming Home.

Times have changed and times are strange

Here I come, but I ain't the same

Mama, I'm coming home

Můžou uplynout roky a člověk se nezmění vůbec. Potom se může za tři týdny stát tolik věcí, že najednou máte pocit, že jste někdo úplně jiný. Kdo jste? Kde jste? Kde jste doma? V té malé vesnici plné drben a uřvaných spratků, kde jste vyrostli? V tom zasmraděným zapadákově, kterej zároveň milujete a nenávidíte... Nebo v novém pokoji na privátě ve městě, kde teď asi bydlíte a kde budete chodit do školy? V té pohodlné posteli s výhledem na celý město? Na vaše vysněný město... Nebo tam, tam na kopci u lesa v paneláku? U něj? V jeho náručí...

Momentálně jsem doma na všech třech místech a zároveň nikde. Ono je fajn být spontánní a cestovat. Ale když to praktikujete měsíc, najednou doma není tak úplně doma, kafe by chutnalo líp na privátu a spalo by se líp u lesa, ale nejlíp se vám přemýšlí na vesnici.

You made me cry, you told me lies
But I can't stand to say goodbye
Mama, I'm coming home

Tak strašně se chcete od něčeho odtrhnout, tak strašně nenávidíte ty prázdný konverzace o tom, kdo je jakej a kdo je s kým a kdo si co koupil. Víte toho tolik o lidech, který ani neznáte. Důležitý věci nejsou vlastně vůbec důležitý, protože nejsou hmatatelný. Tak strašně to nenávidíte, ale... Najednou se vám po tom stýská. Stýská se vám po těch prázdných konverzacích o ničem, které neposloucháte a stýská se vám po tom, kdy se zavřete do pokoje a nemusíte nikoho vidět celý den, ale víte, že v domě je někdo, kdo vás aspoň trochu zná.

Snili jste o tom, že konečně vypadnete z toho zapadákova, že si někoho najdete, že budete samostatní a dospělí a o tom, že se domů vrátíte jednou za měsíc, že nebudete poslouchat matčiny kecy. Jenže jakmile něco máte, není to ono, protože to už máte.

I don't care about the sunshine, yeah
'Cause Mama, Mama, I'm coming home
I'm coming home.