Den devatenáctý - moje první láska

Asi už není tajemství, kdo byla moje první láska. A je mi to celkem jedno. Říkejte si co chcete, jsem ráda, že zrovna ona byla moje první sněhová vločka.

Den osmnáctý - třicet faktů o mně

Tak jo, teď přišla má chvíle, cítím se jako slavný jůtůber, jehož dvanáctiletí fanoušci hrající Pokemon Go a Minecraft si vyžádali TAG 30 faktů o mně. A já vám ho blahosklonně dám, díťata. Tady jsem.

Den sedmnáctý - Rak(ovina) aneb zvěrokruh

Mohla bych nadávat, jak je tohle psaný na všechny lidi pod vzorcem toho, aby to sedělo i na mě, na mýho souseda s pentáčem vytetovaným na hlavě a na prodavačce v drogérii, ale to si nechám pro jindy. Předepisuju tohle dopředu, protože přece nikdy neprokrastinuju, a taky ignoruju fakt, že vstávám ve čtyři ráno.

Den šestnáctý - co mi chybí

Spánek? Půl hlavy vlasů? Práce? Vůle žít? Ne, dobře, pardon, teď už vážně. Jinak co říkáte na novej layout, celkem cool, ne?

Den patnáctý - popiš odrážkami svůj život

Kdy už konečně přesně dodržím tu výzvu, ptáte se? Nevím, měli byste mě číst dál, abyste to zjistili (no product placement).

Den čtrnáctý - moje nejoblíbenější knížka, co mě nikdy nepřestane bavit

Opět porušuju pravidla, jsem to ale zlobivá holka. A taky zasranej hipster, kterýho prostě většina filmů nebaví a rozepisovat se tady o hloubce Deadpoola nebo Rebelky asi moc nemá cenu.

Den třináctý - o co se zajímám

Dobře, dneska jsem málem zapomněla. Takovýhle dlouhodobý závazky asi nebudou můj šálek čaje.

Den dvanáctý - tři radosti, které v životě mám

Jo, já vím, já vím, jak jsem říkala, že nechci, aby tahle výzva ukázala, jaký jsem depresivní lejno, tak mi to moc nevychází. Třeba to tímhle napravím.

Den jedenáctý - co kdyby?

Víte, když máte úzkost/paranoiu, říkejte tomu jak chcete, celej váš svět je jedno velký co kdyby.

Den desátý - něco, díky čemu se cítím silná

Ačkoliv mi to občas někdo řekne, už skoro dvacet let si úspěšně popírám, že jsem silná. Pokud se bavíme o fyzické síle, jo, dokážu vám nohama zlomit žebra, dokážu devadesátikilovýho chlapa přehodit přes rameno jako pytel brambor, dokážu udělat kliky ve stojce, ale psychicky silná nejsem.

Den devátý - moudra, která na mě zapůsobila

Ach jo. Ne, že bych nebyla člověk na moudra nebo tak, ale nemám vyloženě oblíbený citáty. Možná jeden nebo dva. Pokud chcete vědět, co na mě zapůsobilo úplně nejvíc, prostě si přečtěte Malého prince, protože tu knížku bych vám sem mohla vypsat klidně celou. Navíc teď nějak nemám náladu. Na nic.

Den osmý - něco, s čím bojuju

Nebudu lhát, jsem ve fázi, kdy bych se na tohle nejradši vybodla. Stejně to nikdo nečte.

Den sedmý - deset písniček, které miluju

Dobře, už týden? Jsem fakt dobrá. A to nepočítám to, že mě bolí každej nádech. O tom ale jindy.

Den šestý - pět způsobů, jak získat moje srdce

Moje srdce je vlastně kus ledu, co tlačí podivnou černou jedovatou tekutinu mými žilami. Nejsem si jistá, proč by zrovna chtěl někdo získávat tenhle orgán, můj žaludek byste si získali snáz. Stačí bodnout pod žebra a... jasně, článek.

Den pátý - pět míst, která chci navštívit

Ty jo, jsem fakt dobrá, takhle dlouho mi nikdy žádná výzva nevydržela.

Den čtvrtý - o lidech, kteří mě inspirují

Já vím, jsem rebel a ohýbám si témata výzvy podle sebe. Psát o jednom člověku mi přijde poněkud nezáživný.

Den třetí - Tři zvířata, která nemám ráda

Můžu říct děti? Důchodce v Kauflandu? Dobře, to bych potom eliminovala skoro všechny lidi. Vybrat jen tři exempláře toho, co nenávidím, bylo hodně těžký.

Den druhý - věc, co mi někdo řekl a já na ni nezapomněla

Dobře, musím se k něčemu přiznat. Když mi něco řeknete, pravděpodobnost, že si to budu pamatovat je zhruba stejně velká jako to, že obživnou dinosauři nebo že Lars Ulrich bude někdy dobrej bubeník (pardon, inside joke). Mám ale pár vět, který mi rezonujou v hlavě a nezapomenu na ně.

Den první: Deset věcí, co mě udělá opravdu šťastnou.

Ano, ano, tak nakonec jsem neodolala a v rámci svého pokusu o to naučit se psát na počítači víc než pěti prsty jsem nakonec usoudila, že tohle bude dobrý způsob, jak pocvičit jednak psaní a taky konečně kopnout do prdele svoji prokrasitnaci v psaní.

Na výzvu mě navodila moje malá Nowa, která má výzvu od Niany.

Tak a bez keců se do toho rovnou pustím. Jen vám dám prostor dole v komentářích k sazkám na to, jak dlouho mi tohle vydrží.