Víte, když máte úzkost/paranoiu, říkejte tomu jak chcete, celej váš svět je jedno velký co kdyby.
Co kdybych řekla něco dřív? Nemusela bych na tom být se psychikou jako teď.
Co kdyby mi jako malé máma nenadávala za to, že jsem tlustá a že mě takhle nikdo nebude mít rád?
Co kdybych nešla na gympl? Kde bych byla teď?
Co kdybych se na tom fesťáku tehdy se Štěpánem opravdu vyspala?
Co kdyby mi T. neřekla, že se jí nelíbí, jak mě Márty balí? Co kdybych ho nikdy nedala do friendzone?
Co kdyby mě znal dřív? Měl by mě vůbec rád?
Co kdyby nikdy nebyl s ní? Zažili bychom to samý? Byli bychom pořád spolu? Bydleli bychom tady?
Co kdyby nebyl tak naivní? Co kdyby si uvědomil, že ho celou dobu jen využívala?
Co když to nebyla jen jedna modrovlasá? Co když mi lže, aby mě ochránil, protože vidí, co se mnou udělal jeho jeden úlet, o kterým se nezmínil?
Co kdyby se na mě rodiče nevykašlali, když jsem je potřebovala nejvíc? Možná bych ještě pořád bydlela doma...
Co když mi říká ty samý věci co jí, jen protože se snaží nahradit si vzpomínky s ní mnou?
Co když se taky rozejdeme?
Co když si najde někoho, s kým bude šťastnější než se mnou?
Co když té nové bude říkat, jaká jsem já byla děvka, stejně jako to teď mně říká o ní?
Co když si s tou novou bude plánovat ty samý věci, co si plánuje se mnou, co si plánoval už s ní?
Co když budu jen další písmeno klíčem vyrytý na sloupu a další "to byla strašná děvka, nechci na ni myslet. Teď mám tebe a jsem nejšťastnější za celej svůj život."?
Žádné komentáře:
Okomentovat