Můžu říct děti? Důchodce v Kauflandu? Dobře, to bych potom eliminovala skoro všechny lidi. Vybrat jen tři exempláře toho, co nenávidím, bylo hodně těžký.
Pavouci. Moje pravidlo číslo jedna je utírat zepředu dozadu. To druhé a poslední je, že pokud má živočich víc než čtyři nohy, zabte to co nejrychleji. Pavouci překračujou povolený limit končetin dvakrát, to znamená, že jakmile vidím pavouka, beru bačkoru a tapetuju zeď pavoukovitou šmouhou. Samozřejmě svým druhým pravidlem eliminuju cokoliv, co se podobá hmyzu, ale o tom, jak nenávidím cokoliv, co bzučí, lítá, cucá krev (promiň, Edwarde) a podobně, bych tu mohla psát do konce téhle výzvy.
Kočky. Já jsem prostě psí člověk. Je fakt, že ke mně kočky nechovají tak systematickou nenávist jako k Nowě, kterou se kočky snaží vyhladit, ale kočky prostě nevycvičíte. Kočka ví, že vám je smutno, ale má to na salámu a radši si olizuje prdel. Kočka leze po stole. Kočka kouše. Kočka si myslí, že může všechno. A pardon, ale od toho jsem u nás doma já. Netvrdím, že Bigbyho a Sněhurku ráda nemám, ale nikdy k nim nebudu mít to pouto, jaký mám k jakýmukoliv psovi.
Fretky. Dobře, dobře, musím říct, že tohle je trochu pokrytectví, protože hlavní důvod, proč je nesnáším, je ten, že je Mártyho bývalá naprosto zbožňovala, ale no tak. Je to ochočenej tchoř, co vypadá jako krysa, kterou někdo protáhl jako žvejkačku. Ochočenej tchoř. Tchoř. TCHOŘ. A jak to běhá a ty malý drápky a ty podivný oči... Dobře, dost o Mártyho bývalé, teď k fretkám. Prostě fuj. Navíc jsou aktivní jen v noci. To chcete smradlavej chlupatej válec, kvůli kterýmu se nevyspíte?
Žádné komentáře:
Okomentovat