Nebudu lhát, jsem ve fázi, kdy bych se na tohle nejradši vybodla. Stejně to nikdo nečte.
"Ty jsi zase nejedla?"
"Ne, neměla jsem hlad."
Lhářko. Jen řekni, proč nejíš. Nezasloužíš si to. Podívej se na sebe. Vážně si myslíš, že potřebuješ jíst?
"Takhle to dál nejde, vždyť se ničíš."
Nemá pravdu, neposlouchej ho. Poslouchej mě, vždyť mě znáš mnohem dýl. Komu budeš věřit? Tomu, co vidíš, nebo tomu, co říká?
"Cos dneska jedla?"
"Housky."
"Super, tys jedla jednu housku! Páni! A nejsi z toho přežraná?"
"Měla jsem dvě housky..."
"Aha, já zapomněl, že jsi v Dachau!"
Nerozumí tomu. Prostě mu něco nakecej, jako mámě, ta ti to vždycky sežrala...
"Musíš jíst, vždyť se ztrácíš... jen spíš, nikdy nemluvíš a nechceš už mě ani obejmout."
Co je mu po tom? Je to tvoje věc, jsi dospělá! Nechápe to. Musíš být dokonalá, rozumíš? Co to břicho? Jen se na to podívej. No, zmáčkni si ten špek. Vidíš, jak je to nechutný? A co s tím hodláš dělat? Půjdeš ven běhat, aby se ti všichni smáli? Hm?
"Já s tebou klidně budu cvičit, klidně budu dohlížet na to, aby jedla zdravě, ale nejíst není řešení, vždyť to víš... Vždyť se podívej, když se tulíme, tak tě pořád někde tlačej žebra. Takhle se mi nelíbíš, já chci zpátky svoji zdravou šťastnou princeznu.."
"Já nikdy nebyla zdravá..."
Neříkej mu to! Huso blbá! Je nám spolu dobře, ne? Stejně nemáte peníze na to, abys mohla normálně jíst. Kolik máš na účtě, no? Dvě stovky, páni! A je třetího. Z toho se teda najíš.
"A když zvracíte, má to spíš hořkou nebo kyselou chuť?"
"Spíš kyselou."
"Takže vám to řeknu takhle. Já vám tady předepíšu prášky, napíšu vám doporučení na sono a pokud se to nezlepší, jdete do nemocnice a dostanete trubku do krku. S tou poruchou příjmu potravy vám nejspíš bude muset pomoct pychiatr."
Cože? Počkej, já ti nechtěl ublížit. Chtěl jsem, abys byla krásná. Dokonalá. Křehounká víla, pamatuješ? Neopouštěj mě. Siréno...
Žádné komentáře:
Okomentovat