Dobře, už týden? Jsem fakt dobrá. A to nepočítám to, že mě bolí každej nádech. O tom ale jindy.
Dobře, dobře, tohle je popovka, ale notak. Poslouchejte ten text. Necítíte z toho tak trochu beznaděj, smíření, povznesení se? Taky k té písničce prostě mám citový vztah, protože dva roky jsem si plánovala svoje představení, prakticky jsem si ho sama zrežírovala a na konci nám hraje tahle píseň. Řekněte mi, jak byste se cítili vy, kdyby se vám po dvou letech splnil sen o tom, že budete mít hlavní roli, po premiéře vám všichni tleskají ve stoje a vy jste se konečně přesvědčili o tom, že to fakt byl dobrej nápad?
Trošku kontrast k předchozí skladbě, ale musím říct, že když jsem tuhle písničku poprvé slyšela, naježila jsem se až na zadku a do očí mi šly slzy. Adept jsem si hrozně zamilovala, dokážou každou písničku naprosto protkat emocemi tak, že z toho brečíte v autobuse. Stejně tak vám od nich můžu doporučit Sleepless, Black Veins, Down And Out, At Least Give Me My Dreams Back You Neglient Whore nebo třeba Grow Up, Peter Pan!.
Jestli existuje písnička, která mě pronásledovala celý ty moje emo roky na gymplu, která mi hrála doma ve fázích mých depresí, kterou jsem lypsyncovala v kumbále u mámy v práci, kterou jsem ječela, zatímco jsem vášnivě tančila čaču s vysavačem mimo rytmus, musí to být tahle. My Chemical Romance jsou prostě moje pubertální kapela, moje punk rockový srdce pookřává a na očích se mi samovolně objevují tlusté černé linky po zaznění prvního tónu.
Byl by hřích sem nenapsat tuhle kapelu. Tahle kapela mi otevřela svět hudby. A tahle konkrétní písnička mi tolikrát zachránila život... Každá nota, každé slovo je protkané jakousi bolestnou touhou všechno zlepšit, spravit... Nikdy nepřestanu mít husí kůži, když tuhle skladbu slyším. Stejně tak bych sem ale mohla dát jejich něžnou Wet Sand, energickou By The Way, melancholicky mrazivou Stadium Arcadium,... Věřte mi, o téhle kapele bych dokázala mluvit bez přestávky.
Tohle je prostě srdcovka. Jestli mi RHCP otevřeli svět hudby, tak Avenged mi otevřeli svět metalu, ačkoliv zrovna tahle písnička úplně metal není. Strašně se mi líbí ten riff kytary ve sloce, líbí se mi ta jejich emo éra, líbí se mi Jimmy, kterej byl ještě naživu, líbí se mi všechno. Až na tu děvku v klipu, ta mi fakt leze krkem. Avenged mám naposlouchané skrz na skrz a vždycky se k nim po nějaké době vrátím. Je to takové objetí známých tónů, slova si nemusím vybavovat, na jazyk mi přijdou tak nějak sama.... Je to jako být součást rodiny.
Pokud nepočítám to, jak mi táta u kolíbky pouštěl Iron Maiden, Helloween a podobnou psychicky stimulační muziku, tak skladba Amerika byla můj první vědomý kontakt s metalem. Pamatuju si dědovu malou černobílou televizku v pokoji pro hosty, mě, mikádo a Tilla, jak si skáče ve skafandru. Další můj kontakt s německými tóny jsem zažila na gymplu, když jsem se v němčině učila výslovnost na textu skladby Rosenrot. Ich Tu Dir Weh mě ale poznamenala asi nejvíc. Ten riff, ač technicky jednoduchý, se k vám žene jako rozjetý parní válec a vy se jím s radostí necháte přejet. Navíc je ten text tak skvěle zvrácenej a zvrácenosti já miluju.
Já prostě miluju příběhy z druhé světové války. Naučil mě na to táta a je to jedno z našich oblíbených témat. A vlastně díky tomu má rád Mártyho, protože ten druhou světovou žere a na Sabatony mě přivedl on. Zrovna tahle skladba si mě získala tím, jak má nekompromisní rytmus a jakoby vznešenou melodii. A taky je šíleně chytlavá.
Zrovna od BFMV bych sem taky mohla vypsat celou diskografii, miluju snad každou jejich skladbu. Spolu s Temper Temper jsou tohle prostě písničky, které mají speciální místo v mém srdéčku.
Bohové, nedokážu slovy vyslovit, jak moc tuhle písničku miluju a jaký pocity ve mně zanechává. Prostě... Poslechněte si ji. Birdy je neskutečně výjimečná osoba co se týče jak hudby, kterou produkuje, ale taky vizáže. V dnešní době, kdy v popkultuře obscénější = lepší, se zjevila tahle křehká víla, tahle dáma s překrásným zvonivým hlasem, který vás prostě pohladí po duši. Podle Birdy se jmenuje můj blog, protože jsem párkrát zaslechla, že máme podobné hlasy a pár společných rysů. Nesouhlasím, ale jsem polichocena.
Co říct k téhle písničce? Prostě ji miluju. Miluju na ni tvrdě pařit u vaření, miluju na ni headbangovat, miluju ji zpívat, miluju si ji dát do sluchátek, kráčet městem v rytmu bicích a tvářit se jako masivní bitch.
Další příklad toho, že když má písnička dobrej rytmus a zvrácenej text, tak si ji zamiluju. Mohla bych ji poslouchat pořád dokola a nikdy se mi neoposlouchá. Od Dope můžu vřele doporučit My Funeral. Ta už sice není tak prďácky zvrácená a sexuální, ale je taky bombastická.
Zkrátím to. Tohle jako by byla víc vyhulená Taylor Momsen na koksu. A líbí se mi to.
Tohle je celkem dost prasárna, ale je to super a miluju, jak hrozně je to úchylný! A nejhorší je, že to je strašně chytlavý a pak si to chcete zpívat třeba v autobuse.
Zřejmě mám na ty úchylný texty a chytlavý riffy prostě fetiš. Stejně jako na ženský chrapláky. Nemůžu si pomoct, přijde mi to hrozně sexy. Halestorm mám spojenou s jednou super osobou, ona ví.
Tak. Sice to bylo o tři víc nad limitem, ale nešlo přestat. O dalších už se nebudu tolik rozepisovat, ale zmíním ještě několik svých srdcovek:
Žádné komentáře:
Okomentovat