Jo, já vím, já vím, jak jsem říkala, že nechci, aby tahle výzva ukázala, jaký jsem depresivní lejno, tak mi to moc nevychází. Třeba to tímhle napravím.
Kočičáci
Ano, jsem psí člověk. Ano, občas bych je nejradši švihla ven z okna. Ale je fajn mít velkou chlupatou kouli, co vám zalehne hlavu, začne vám vrnět do ucha, dává vám na něj pusinky vlhkým čumáčkem a masíruje vám krk, když vám je do breku.
Focení
Nejsem žádnej extra fotograf, nafoceno mám směšně málo, ale strašně se mi líbí to, že ten detail, kterej spousta lidí přehlídne, je najednou středobod a každej ho vidí. Pohozená sklenička od medu v lese jako by najednou měla svůj životní příběh a já jako fotograf ho můžu aspoň trošku sdělit světu. Ten maličkej úsek reality vtisknutej do několika MB v počítači, ale taky malej kousek dokonalosti někde v lese.
Vlaky
Jo, často si stěžuju na Český Dráhy, jo, nemám ráda přeplněný vlaky narvaný protivnýma lidma spěchajícíma do práce, ale zbožňuju ty momenty, kdy jsem sama v kupé, ve sluchátkách mi hraje hudba, jedu domů za Mártym a prostě sleduju krajinu. Potom třeba otevřu okno, vítr mi cuchá už tak dost rozcuchaný vlasy a já dýchám ten příjemný vzduch.
Radostí mám v životě samozřejmě víc, proto jim věnuju poslední odstavec tohohle článku.
Ležela na zahradě, dýchala vůni čerstvě posečené trávy a poslouchala hudbu. Právě dokončila další ze svých maleb, tak si dopřávala chvilku relaxu. Teplý, pozdně jarní vítr si pohrával s lemem sukně jejích šatů. Pozorovala mraky a zpívala spolu s hudbou, co hrála z repráků na terase.
"Zlato?" ozvala se její Nejoblíbenější existence. "Nesu ti meloun a černej čajík." Usmála se na něj, posadila se a pomohla mu odložit věci na stůl v malém altánku porostlém kvetoucím keřem. Nechala se obejmout a políbit na čelo. Romantiku jim však přerušil pes, který se vrhl mezi ně a též se dožadoval pozornosti a pusinek. A v ten moment, když se rozhlédla po jejich zahradě přiléhající k jejich domu, zjistila, že konečně má život, jaký si vždy přála.
Žádné komentáře:
Okomentovat