čtvrtek 15. června 2017

Jíst jako vrabeček #2 - Závislost

Každej máme svoje malý závislosti, říkala. Doteď jsem přesvědčená o tom, že tím neomlouvala jen sebe, ale i mě a spoustu jinejch lidí, na kterých jí kdy záleželo. Ale má pravdu.
Každej jsme na něčem závislej. Na kafi, cigaretách, alkoholu, cukru.

A já byla závislá na hubnutí.


Problém se závislostma je, že vás zabíjí.
Ta moje mě zabíjí poměrně rychle.
A jako každá závislost to začalo nevinně.

Kafe piju jen někdy.
Kouřím jen na akcích.
Piju příležitostně
Zhubnu jen pár kilo.

Dokud nebudu hubená. No jo, jenže co je to “hubená”? Jak to vypadá? Čím se to určuje?
Body mass indexem?
Váhou?
Mírami?
Velikostí konfekce?

Nikdy vám nikdo neřekne, když už je toho moc.
Kdy už přeháníte.
Kdy se zabíjíte.
Protože každej vidí závislost jinak.

Byla jsem závislá na hubnutí.

Když mě poprvé začali chválit, že jsem zhubla, byla jsem šťastná.
Měla jsem ze sebe radost, byla jsem nadšená.
Moje sebenenávist o něco ustoupila.
Cítila jsem se dobře.

Ale ne dost dobře.
Chtěla jsem, aby si víc lidí všimlo, aby mě už nikdo nikdy nešikanoval, aby mě všichni měli rádi. Chtěla jsem zhubnout víc. Rychleji.

Stačí se jen trochu omezit, říkali.
A co omezit se víc? Pak to půjde rychleji, že?
Šlo to rychleji.

Víc lidí si všimlo, víc lidí něco řeklo.

Jenže ne dost lidí.
Se závislostí to tak je.
Ani všechno není dost.

Začala jsem zacházet do extrémů.
Zvracela jsem, každý den jsem si vyhradila hodinu a půl na kardio, hladověla jsem, užívala jsem projímadla.

Myslela jsem, že se blížím ideálu krásy. Že budu drobná jako ty holky na netu, které mají mezeru mezi stehny, jdou jim vidět žebra a mají malá prsa.
U tlustých lidí přece nevadí, když nejí, ne?

Místo toho, abych si užívala léto u bazénu, jsem se pořád měřila a kontrolovala.
Byla jsem závislá na vědomí toho, že po prázdninách přijdu do školy lepší. Hubenější. Krásnější.

Když jsem začala cvičit judo, na chvíli se to zlepšilo.
Jenže závislost si k vám vždycky najde cestu zpět, nikdy se to nezlepší jen tak.
Cokoliv udělám, kamkoliv jdu, moje malá závislost je pořád se mnou.

Jsem závislá na kontrole.
Jsem závislá na pocitu hladu.
Jsem závislá na číslech.
Jsem závislá na slovech Ty jsi zhubla, že?
Jsem závislá na hubnutí.


A mám absťák.

1 komentář:

  1. Naše závislosti nás definujou. Tím to samozřejmě neomlouvám... Však víš. Drž se. Mám tě ráda.

    OdpovědětVymazat