neděle 2. dubna 2017

Den dvacátý první - tři věci, které by se ode mě měly mé děti jednou naučit

Nevím jak vám, ale mě zatím děsí představa toho, že ve mně devět měsíců roste člověk a potom si mnou prodere cestu na svět.

Neubližovat. Je mi jedno, jestli moje dítě bude kluk, holka, rocker, metlák, disco milovník nebo cokoliv jinýho. Budu se ho snažit podporovat v jeho snech, protože sama dobře vím, jak moc bolí, když se někomu svěříte s tím,  o čem sníte a on vám řekne, že je to hovadina. Ať je cokoliv, kým chce být, ale jakmile se dozvím, že někomu ubližuje, povyšuje se a šikanuje lidi, kteří jsou jiní, budeme mít problém.

Vášeň. Pro cokoliv. Ať už pro videohry, umění, divadlo, hudbu, sport, psaní, cestování... Cokoliv. Jen ať ho něco baví a naplňuje jeho život. Protože když nemáte koníčky a v životě vás nic netěší, je to život nebo přežívání?

Skromnost. Nehodlám vychovávat smrada, co si bude myslet, že všechno si vymrčí. Nic v životě není zadarmo, nikdy nebylo a nikdy nebude. Aby si umělo cenit věcí, které má a aby k tomu nepřistupovalo jako k samozřejmosti.

Žádné komentáře:

Okomentovat