Den desátý - něco, díky čemu se cítím silná

Ačkoliv mi to občas někdo řekne, už skoro dvacet let si úspěšně popírám, že jsem silná. Pokud se bavíme o fyzické síle, jo, dokážu vám nohama zlomit žebra, dokážu devadesátikilovýho chlapa přehodit přes rameno jako pytel brambor, dokážu udělat kliky ve stojce, ale psychicky silná nejsem.

Jsem silná, když se nerozbrečím před lidma.

Jsem silná, když si dlouho nezapálím.

Jsem silná, když dokážu i přes všechno, co na mě křičí, že bych neměla, normálně jíst.

Jsem silná, když odříznu lidi, s nimiž nemá cenu udržovat kontakt.

Jsem silná, když dokážu projednou říct ne.

Jsem silná, když každej měsíc přežiju do výplaty.

Jsem silná, když najdu dvě stejný ponožky.

Jsem silná, když si po celým dni venku řeknu, že to není zas tak hrozný, být mezi lidma.

Jsem silná, když můžu dlouho spát.

Jsem silná, když říkám: "Ne, já jsem v pohodě, nemyslím si, že by se to trauma promítalo do běžnýho života."

Jsem silná, když si dokážu stát za svým názorem.

Jsem silná, když si nenechám srát na hlavu.

Jsem silná, když dokážu říct, že něco není v pohodě.

Jsem silná, když si umím přiznat, že nejsem vždycky silná.